Energetická bezpečnost v čase transformace

08.12.2022

V úterý 22. listopadu 2022 v Hlavním sále Valdštejnského paláce spolupořádal náš senátní výbor konferenci s názvem "Udržitelně a dostupně: energetická bezpečnost v čase transformace".

Je fajn, že už jsme se dostali do bodu, kdy se v souvislosti s energetikou skloňuje jedním dechem nejen ekologie, ale také bezpečnost a zvyšuje se přijímání faktu, že transformace má své zásadní sociální limity, ovšem jistě také limity technické a fyzikální! Posluchačstvu jsem na závěr sdělil zhruba následující poznámky:

1) Plynová energetická krize v roce 2009 a poučení
Když Česko poprvé předsedalo EU před 13 lety, zažívali jsme intenzivní energetickou plynovou krizi. Uprostřed zimy, v lednu 2009, ruský Gazprom úplně zastavil dodávky plynu do Evropy přes Ukrajinu. Následkem toho zůstala přibližně na dva týdny bez dodávek zemního plynu většina členských i nečlenských států EU. V té době Evropa nakupovala v Rusku zhruba 42% plynu nutného k vytápění a výrobě elektřiny. Cílem Ruska bylo touto, tehdy zatím jen plynovou válkou, Ukrajinu politicky destabilizovat, donutit ji prodat Rusku svou plynárenskou infrastrukturu, diskreditovat Ukrajinu v očích EU jako nestabilního, nedůvěryhodného partnera, který nedodržuje závazky a není schopen zajistit tranzit energetických surovin, a současně donutit Evropu k podpoře projektů plynovodů, které by vedly mimo Ukrajinu (Nord Stream a South Stream).

Co na základě této doslova mrazivé zkušenosti udělaly jednotlivé země EU? Co dělala EU celých 13 let od této krize? Snažila se o realizaci doporučení bezpečnostních a energetických analytiků, jako snížit závislost na Rusku, posílit partnerství s Ukrajinou, přijmout společnou evropskou energetickou politiku, zajistit diverzifikaci dodávek zemního plynu, posílit energetické partnerství se zeměmi Střední Asie, Kaspického moře a severní Afriky, zaměřit se na realizaci plynovodů Nabucco, který by přivedl do Evropy kaspický a středoasijský plyn, a White Stream, který by do střední Evropy přivedl kaspický plyn z Gruzie přes Rumunsko a Ukrajinu? Zajistila Evropa dovoz zkapalněného plynu z Alžírska, Nigérie, Kataru... atd., udělala Evropa něco zásadního pro diverzifikaci energetického trhu, aby snížila energetické vydírání Ruska, aby zvýšila svou bezpečnost, dostupnost energií?

Odpověď známe. NIC! Nic z toho. Evropa, v čele s Německem, dělala pravý opak toho, co dělat měla. Ohánějíc se "zelenou ekonomikou" budovala plynovod Nord Stream, urychlovala rychlý odchod od jádra a od uhlí, a svou závislost na ruském zemním plynu ještě navyšovala. Tento postoj Evropa nezměnila ani po obsazení Krymu Ruskem! Německo dokonce v době evropských sankcí intenzivně pokračovalo v úzké spolupráci s Ruskem, mj. v budování Nord Stream II (smlouvu s Ruskem podepsali Němci v roce 2015). NORD STREAM je přitom jen vrchol ledovce a pokrytectví. Dodnes například nikdo nechce vědět, že metan, který masově uniká při těžbě, skladování a přepravě zemního plynu, je až 80x horší, než CO2. Nechtěli jsme a nechceme tyto věci nazývat pravým jménem.

2) Sociální dopady transformace k zelené ekonomice
Před rokem, v listopadu 2021, se v Senátu pojednával balíček 14 legislativních návrhů Evropské komise, které mají vést k 55% snížení evropských emisí skleníkových plynů do roku 2030 v porovnání s rokem 1990. Z balíčku jsem si vzal Evropský sociální klimatický fond, mj. proto, že i sama Komise předpokládala při přechodu změny energetiky VELKÉ sociální dopady. Evropa je i 33 let po pádu "železné opony" ekonomicky výrazně rozdělena, a to nejen mezi členskými státy, ale i uvnitř států, jako je u nás region Severozápad. Nemohou pak fungovat stejné nástroje na řešení problémů, obzvláště tak složitých a s takovými dopady, jako je energetika!

V Evropě tak jsou regiony, kde se rostoucí energetická chudoba netýká jen nějakých 5-10% obyvatel, ale desítek procent. V těchto regionech jsou mzdy hluboko pod průměrem, na Severozápadě je 20-30 tisíc korun nejčastějším příjmem. Obyvatelé v těchto regionech nemají na opravu střechy, na výměnu dveří, investice spojené se zateplením a snižováním spotřeby jsou tady jen pouhým fantazírováním.

3) Vlastní zkušenosti ze strukturálně postiženého regionu
Jako obyvatel nejsevernějších Čech (Sudet, Severozápadu) můžu přidávat další postřehy z vlastní zkušenosti, pro ilustraci:

a) "Nové" vedení 110 Kv do Šluknovského výběžku
25 let ČEZ připravuje elektrické vedení 110 kV z vnitrozemí do Šluknovského výběžku, který je ze tří stran obklopen Německem. Čtvrt století! Na starém vedení 35 kV jsou neustálé poruchy, dochází k opakovaným výpadkům, nedostatečný příkon neumožňuje rozvoj podnikání atd. Nejsme schopni mít po této době ani základní - územní rozhodnutí, které opakovaně ztroskotává třeba na sporu s CHKO Lužické hory, jestli se mají pro nové elektrické vedení vést kabely pod zemí, nebo dráty nad zemí atp.

b) Topí se odpadky ve starých kamnech
Bydlím v sociálně vyloučené lokalitě - ve Varnsdorfské ulice v Krásné Lípě. Poslední rok a dosavadní průběh této zimy nejlépe vystihuje povzdech, kéž by lidi topili alespoň normálním uhlím v obyčejných kotlích, jako tomu bylo.  Nedá se větrat, venku se nedá dýchat, protože se topí odpadky. Opět nejde "jen" o chudé jednotlivce, ale o už desítky chudších lidí, rodin a domů, kde není dost peněz už ani na topení uhlím nebo dřevem, natož plynem nebo elektřinou. Přechod k zelené ekonomice tak vedle chudnutí lidí vede i ke zcela opačným, než deklarovaným ekologickým efektům... docela mohutně. Ale "mysleli jsme to dobře..."!

c ) Severozápad a tzv. Fond spravedlivé transformace
Je nám tvrzeno, že problémy spojené s dekarbonizací uhelných regionů jako je Severozápad pomohou vyřešit finanční prostředky z Fondu pro spravedlivou transformaci (FST). FST přitom disponuje pro Severozápad na cca 7 let zhruba dvaceti miliardami korun. Takovou částku na Severozápadě přitom - ročně - vygeneruje stávající uhelný průmysl, který má zmizet. Bez dalších mnohonásobně vyšších národních zdrojů není nejmenší šance, že by FST řešil dlouhodobé strukturální problémy Severozápadu. Jiné země přidávají z národních zdrojů. Např. Německo plánuje podpořit transformaci svých uhelných regionů přes 2,1 biliony Kč, k evropské alokaci přidávají 35x více ze státního německého rozpočtu. V ČR nic. Žádná transformace neproběhne, naopak, propad Severozápadu se prohloubí. Alespoň si to přiznejme, to je první předpoklad k tomu, abychom s tím začali něco dělat.

Zelená energetika, resp. uplatňování obnovitelných zdrojů má v sobě mnoho příležitostí, ale také rizik a limitů. Technických, fyzikálních, bezpečnostních, sociálních. Mysleme na to.

Váš senátor,
Zbyněk Linhart