Signály ze světa ptáků jsou varovné. Přijdou změny, na které nebudeme schopní se adaptovat, říká ornitolog
„V tuto chvíli je hlavní problém u nás intenzivní zemědělství, ale až začnou rapidně mizet ptáci kvůli změnám klimatu, kdo ví, jestli budou mít lidé ještě šanci to vůbec vidět,“ říká šéf České společnosti ornitologické Zdeněk Vermouzek. Přestože se úbytky ptáků počítají v desítkách procent, ještě není v pohledu na ochranu přírody sýčkem. Rozhovor je součástí knihy Lenky Vrtiškové Nejezchlebové Zvířata v éře lidí, která na podzim vychází v Edici N.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Podcasty a audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Jste sýček, co se týče ochrany přírody a ptačích populací?
Snažím se nebýt. Kdybych byl sýček, nemohl bych dělat to, co dělám. Abychom se totiž vůbec mohli začít chovat rozumněji k přírodě a mělo to efekt, je důležité vědět, že to má smysl. Kdybych si to nemyslel, nemohl bych být na pozici, na které jsem.
Co zakouší ptáci v éře lidí? Čím jim škodíme nejvíce?
Odpověď je rychlost. Rychlost změn. A zdaleka se to netýká jenom ptáků. Pokud bereme člověka jako součást přírody, jako jeden z živočišných druhů, tak sice není jediný, který přetváří prostředí, v němž žije, ale nikdy – alespoň podle naší dosavadní znalosti – žádný živočišný druh nepřetvářel prostředí v takové míře a tak rychle, že nefungují mechanismy, které jsou funkční v přirozeném prostředí. Adaptace na nové podmínky, autokorekční mechanismy.
Pak jsme svědky bezprecedentního vymírání druhů a zhoršujícího se životního prostředí, protože zpětná vazba zkrátka nefunguje. Respektive funguje, ale s velkým zpožděním. A ve chvíli, kdy začne opravdu fungovat, nebude to pro nás příjemné.
Jak to myslíte?
Silně pocítíme globální oteplení. Stále častější extrémní výkyvy počasí. Dopady působení zavlečených druhů a zavlečených nemocí. Věcí, na které jsme nebyli zvyklí. Budou to příliš rychlé změny, na které už nebudeme schopní se adaptovat ani my lidé.
Zvířata v éře lidí
Jak (si) žijí velryby, vlci, tučňáci, luskouni, ale třeba také potkani, klíšťata či komáři ve světě, který stále více ovlivňuje živočišný druh zvaný člověk? Odpovědi hledá redaktorka Deníku N Lenka Vrtišková Nejezchlebová ve dvacítce rozhovorů s vědkyněmi a vědci. Kniha vyjde letos na podzim s ilustracemi Martiny Fischmeister.
„Pokud se chceme dozvědět něco nového a ne jen posilovat naše apriorní představy, jak člověk škodí (nebo eventuelně neškodí) přírodě, je možná nejlepší se ptát lidí, kteří se přírodou a zvířaty přímo zabývají. To přesně udělala Lenka Vrtišková Nejezchlebová v této knize. Výsledek je docela ohromující. Vyvstává před námi plastický obraz přírody kolem nás, s nejrůznějšími problémy, zapeklitostmi a podivnostmi. Detailní pohled na zvířata a s nimi spojené fenomény často ukazuje, že vše je trochu jinak, než si lidé běžně myslí. Rozhovory boří zažité představy a ukazují pestřejší svět, než jaký typicky předvádějí knihy a přírodovědné dokumenty.“
David Storch, biolog, Přírodovědecká fakulta a Centrum pro teoretická studia UK
Takže jsme rychlostí změn vychýlili ekosystémy z rovnováhy a začneme za to platit?
A to je právě ta otázka skepticismu. Kdybych byl přesvědčen, že
